Svatá Lucie
St. Lucia je karibský ostrov v souostroví Malých Antil. Navštěvoval jsem ho pravidelně po dobu 6 měsíců během mého prvního působení na výletní lodi. Jedná se o velmi chudý stát a pro mě tohle byl ten pravý Karibik.
Pohled na přístav
Ostrov je vulkanického původu a na jihozápadě ostrova se nacházejí dva vrcholy, tzv. Pitons , které tvoří dominantu ostrova.Jsou na seznamu památek UNESCO. Pod jejich úpátí se dostane po silnici z přístavu za cca 70 minut.
Jedná se o jednu z nejoblíbenějších destinací pro místo stavby. Pokud se projedete po místních plážích , garantuji vám, že narazíte na několik svatebních obřadů.
Přestože původní prales byl téměř vymýcen.Stále je drtivá většina ostrova pokryta deštnými lesy.
Naleznete zde mnoho druhů endemických rostlin a pěstovat se zde díky tropickým podmínkám dá spousta druhů ovoce i koření.
Natrhat si čerstvé ovoce k snídani, obědu nebo ke svačině z vlastní zahrádky. Ano většina obyvatel Sv. Lucie to takhle má. Ovoce a potraviny ze zahrady nejí jen četrsvé. Tepelně jej zpracovavají a dělají různé kaše omáčky.
Místní téměř nepoužívají chemické léky. Zaprvé jsou drahé a nemůžou si je dovolit a zadruhé mají téměř n každou nemoc nějakou rostlinu či plod. Bohužel vám nepovím co místní rasta drží v ruce ale jedná se o nejuniverzálnější lék na ostrově. Volně rostoucí v přírodě.
Chuť čertvého ovoce je v porovnáním s tím , co jíme zde ze supermarketů neporovnatelná, to snad ani nemusím zdůrazňovat. Pár loků kokosového mléka, čerstvé mango nebo banán a cítíte ,jak vám do těla proudí energie a živiny. Na horké karibské dni ideální strava.
Na ostrově pěstijí přes 80 druhů banánů !!! Ano 80. Vetšina druhů slouží pouze na vaření. Jsou zde obrovské banánové pole, která se táhnou kilometry daleko.
Znáte ty asijské salony krásy, kde si američanky za dolar na minutu nechávají od rybiček okousat ztvrdlou kůži na nohou? Tak tady to máte zadarmo, stačí položit nohy do jezírka a vmžíku jsou u vás. Občas pomůže když si dáte kousek rohlíku mezi prsty aby ste je přivábily.
Po ostrově naleznete spoustu rybářských vesniček. Rybolov je jedním z hlavních zrodjů obživy.
Pravidelně jsme chodili do místní školy hrát fotbal. Řeknu vám 90 minut ve čtyřicetistupňových vedrech dá zabrat .
A na závěr: Libí se mi přístup k životu tamních obyvatel. Přestože dřou bídu s nouzí, nestěžují si a jsou vděčni za každou maličkost. Navíc jsou velmi přátelští. Né neprší, to jen kape slunce :-)